Dialog o obrodě porodní péče se v Česku i jinde často vede jako kulturní válka: bezpečí proti respektu, medicína proti autonomii, odbornost proti lidskosti. Jenže nové důkazy ukazují něco jiného.
Bezpečí. Respekt. Peníze.
V české debatě o porodní péči se tahle tři slova pořád ještě často tváří jako soupeři. Jako by si zdravotní systém pro obor porodnictví musel vybrat: buď budete mít bezpečnost, nebo budete mít lidskost, buď efektivitu, nebo důstojnost, buď odbornou péči, nebo autonomii žen..
Jenže právě tahle představa začíná bleskurychle zastarávat.
V posledních dvou letech totiž vznikl soubor mezinárodních dokumentů, které dohromady dělají něco, co v této oblasti dlouho chybělo: neříkají jen, že změna je potřebná. Ukazují také, jak ji mohou státy uchopit, naplánovat, spočítat a zavést.
A to zcela mění hru.
Protože když dnes někdo tvrdí, že přechod k modelům péče vedeným porodními asistentkami je jen hezká vize, aktivismus nebo kulturní přání, už to NEODPOVÍDÁ realitě. Na stole je totiž něco mnohem silnějšího: mezinárodní mapa přechodu k jinému typu národního systému péče.
Už to není jen líbivá idea. Existuje konkrétní plán a změna už se děje
Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2024 vydala globální poziční dokument Transitioning to Midwifery Models of Care. O rok později k němu přidala implementační podporu pro země, které chtějí tento přechod na modely péče vedené porodními asistentkami skutečně řídit.
To samo o sobě je velká zpráva. Ještě důležitější ale je, co z těchto materiálů vyplývá: modely péče vedené porodními asistentkami nejsou představeny jako okrajová alternativa pro několik nadšenkyň a pár osvícených pracovišť. Jsou popsány jako legitimní směr komplexní PROMĚNY systému. Jako cesta k péči, která je kvalitnější, koordinovanější, méně roztříštěná a méně zatížená zbytečnými zásahy.
WHO navíc tenhle přechod výslovně spojuje s vyšší kvalitou péče, lepšími výsledky pro ženy a novorozence a s omezením zbytečných intervencí. Tedy ne s návratem do minulosti, ale s promyšlenou modernizací péče.
A právě na to teď velmi silně navázalo i UNFPA.
Jeho nový dokument Investing in Midwifery Models of Care není jen další obhajobou porodních asistentek. Je to investiční rámec. Praktický návod, jak pro vlády, ministerstva a jejich plánovače péče spočítat, co změna systému znamená: jaké budou potřeba pracovní síly, kolik to bude stát, jaké to přinese zdravotní přínosy, jaké ekonomické dopady a jak vyčíslit návratnost investice.
Jinými slovy: debata se posouvá z roviny přání do roviny řízení na národní úrovni.
Co se vlastně mění
Po dlouhá léta se porodní asistence v mnoha zemích redukovala na jednu profesi uvnitř systému, který dál zůstával postavený hlavně na nemocniční, hierarchické a často velmi intervenční logice porodní péče.
Nové dokumenty WHO a UNFPA ale mluví jinak. Nemluví o tom, jak trochu více zapojit porodní asistentky. Mluví o přechodu systému.
O přechodu k modelům, v nichž jsou porodní asistentky hlavními poskytovatelkami péče pro ženy a novorozence a to v kontinuitě napříč těhotenstvím, porodem a poporodním obdobím, ve spolupráci s dalšími odbornicemi a odborníky tam, kde je to potřeba.
To je zásadní posun ve slovníku. A ve zdravotní politice je slovník často začátkem změny.
Pozor: tohle není příručka jen pro subsaharskou Afriku
Častá námitka v české kotlině zní asi takto: dobře, dobře… ale tohle je přece rámec pro země s vysokou mateřskou úmrtností, ne pro nás, ne pro Evropu..
Jenže právě tady je potřeba číst pečlivěji.
Ano, WHO i UNFPA přirozeně mluví také k zemím, kde jsou největší mezery v dostupnosti a bezpečnosti péče. Ano, některé modelovací nástroje mají silnou tradici právě v zemích, které nejsou vysokopříjmové. Ale samotný rámec není napsán jen pro ně. Naopak: pracuje s přechodem napříč různými kontexty a úrovněmi péče.
A to je důležité i pro Českou republiku a další země s vysokými příjmy.
Protože jejich problém často nespočívá v tom, že mají málo nemocnic nebo málo technologií. Jejich problém bývá jiný: příliš fragmentovaná péče, příliš mnoho rutinních zásahů, příliš málo kontinuity, příliš slabé využití plného rozsahu kompetencí porodních asistentek.
Polopatě shrnuto: ne vždy trpí nedostatkem péče. Někdy je naopak zatěžuje její nadbytek. Zatímco rozvojové země často bojují s příliš malou péčí poskytovanou příliš pozdě, zde se systém potýká s opačným problémem: příliš mnoho péče, příliš brzy.
Země, které trápí nadměrná medikalizace porodní péče potřebují tenhle nový rámec možná víc, než si chtějí přiznat
Jestli jste nerd či nerdka porodní péče jako já, dejte si pro radost ten link z Lancetu výše – odborné pojednání o tom, že porodní péče je na světě dvourychlostní (slavné too little, too late vs. too much, too soon) ukazuje zcela jasně proč jsou nové materiály mimořádně relevantní i pro společnosti s nadměrně medikalizovanou porodní péčí.
Změna je nutná nejen tam, kde je denně potřeba zachraňovat životy žen a dětí v leckdy zoufalých prostředích nedostatku všeho, ale i tam, kde je potřeba redefinovat kvalitu péče nebo se – jako v ČR – vůbec začít bavit o tom, jak kvalitu porodní péče vnímat, definovat a měřit. Ženy v západním světě sice porodnické služby mají dostupné, jenže leckdy za cenu zbytečné medikalizace, roztříštěnosti, slabé autonomie a péče, která se příliš snadno vzdaluje fyziologii, vztahu a informovanému rozhodování.
Tohle je mimochodem moment, který v české debatě často chybí. Jako bychom si dosud neuměli připustit, že modernizace systému nemusí znamenat jen více výkonů, více techniky a více dohledu. Může znamenat také lepší design péče.
A přesně to je jádro těchto dokumentů.
Česká republika už do téhle trajektorie vstoupila.. co bude dál je v rukou ministerstva zdravotnictví
Český návrh Strategie rozvoje respektující péče o matku a dítě během těhotenství, porodu a po porodu se výslovně hlásí k mezinárodním doporučením a standardům v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO), Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví (FIGO) a Mezinárodní konfederace porodních asistentek (ICM). Zároveň pracuje s tématy, která jsou s novými rámci WHO a UNFPA v nápadném souladu: kontinuita péče, důraz na fyziologii, potřeba evidence-based standardů, odstranění bariér pro porodní asistentky, rozvoj porodních center a dalších forem péče vedené porodními asistentkami.
A co je ještě důležitější: český strategický text velmi přesně pojmenovává problémy české porodní péče, které WHO i UNFPA řeší na systémové úrovni.
Rozdíly v kvalitě péče mezi zařízeními. Absence národních klinických standardů. Bariéry kontinuální péče vedené porodní asistentkou. Omezená volba poskytovatelky a místa péče. Nedostatky v komunikaci a informovaném souhlasu. Přetrvávající nadměrná medikalizace.
Strategie rozvoje respektující péče není nějaká plochá okrajová kritika – je to popis systému, který sám moc dobře ví, kde má slabá místa. V posledním týdnu ministrování profesora Válka sice navzdory vládnímu závazku nestihla postoupit do mezirezortního řízení, přestože i připomínky poradního sboru ministra k ní byly uspokojivě vypořádány, ale právě teď Ministerstvo zdravotnictví dostává díky dokumentům WHO a UNFPA do ruky i silnější mezinárodní rámec, jak ta slabá místa našeho systému začít opravovat a jak porodní péči v České republice obrodit ke spokojenosti všech zúčastněných.
Nejde o izolovaný český nápad
Důležité také je, že česká strategie v tomto směru nezůstala bez mezinárodní odezvy.
Podporu jí vyjádřily i významné zahraniční profesní a expertní autority a to je důležité i symbolicky.
Ukazuje to, že nejde o izolovaný český experiment, ale o krok, který je dobře čitelný a srozumitelný i v mezinárodním odborném prostředí. A také o krok, který nenaráží na ostré dělítko mezi porodní asistencí a porodnictvím, ale který může být chápán jako součást širší proměny systému péče.
Největší novinka dokumentu? Změna porodní péče konečně mluví řečí peněz!
Tohle možná bude pro politiky, političky a úřednictvo nejdůležitější bod ze všech.
UNFPA převádí téma porodní asistence z roviny morální, klinické a lidskoprávní také do roviny ekonomické. A to je jazyk, kterému by vláda i ministerstvo mohli porozumět. Mluví o návratnosti, nákladech, plánování pracovní síly, přínosech pro systém, úsporách plynoucích z menšího počtu zbytečných intervencí i o tom, jak vybudovat podporující prostředí, které umožní porodní asistenci růst – prostředí, bez kterého se změna nerozeběhne.
Součástí rámce je sedm kroků: od situační analýzy přes definici balíčku péče a odhad dopadů až po výpočet návratnosti investice a plán implementace.
To je obrovská změna.
Protože dokud se o respektující péči mluví jen jako o „hodnotě“, je snadné ji odsunout na později. Jakmile se o ní začne mluvit také jako o investici, systému a řízení, začíná být pro vlády mnohem těžší předstírat, že jde jen o okrajové ženské téma.
Nestačí přidat porodní asistentky. Musí se změnit prostředí
Dokument jsem si schválně nechávala jako dezert na velikonoční prázdniny. Chtěla jsem se v něm pořádně porochnit. Po předchozích dokumentech WHO a ICM z minulých let, které nechodily kolem podpory porodní asistence a jejího škálování na národních úrovních po špičkách, ale naopak velmi ostře vysvětlovaly, proč je přechod na modely péče vedené porodními asistentkami pro svět nutný, jsem do něj vstupovala s velkým očekáváním. Přečetla jsem ho jedním dechem a můžu zodpovědně říct, že dostáváme další důležitou lekci.
Nikdo seriózní dnes netvrdí, že stačí více porodních asistentek a všechno se to samo vyřeší.
WHO i UNFPA opakují totéž: bez kvalitního vzdělávání, bez regulace, bez jasně definovaného rozsahu kompetencí, bez dobrých pracovních podmínek, bez financování a bez skutečného zapojení porodních asistentek do rozhodování zůstane změna polovičatá.
UNFPA to výslovně popisuje jako potřebu tzv. enabling environment, tedy prostředí, které změnu UMOŽNUJE .
A tady je možná nejcitlivější český bod.
U nás se stále příliš často debatuje o tom, zda porodní asistentky mohou dostat více prostoru. Méně se mluví o tom, že stát má ODPOVĚDNOST vytvořit takové podmínky, aby mohly bezpečně a legitimně vykonávat profesi, k níž jsou vzdělané.
Tedy žádná profesní laskavost, ale systémová povinnost.
Konec falešné volby
Je čas přestat dokola opakovat tu mediálně vděčnou, zkratkovitou, ale ve své podstatě falešnou volbu, podle níž si musíme u porodu vybrat mezi bezpečností a respektem.
Právě nové rámce WHO a UNFPA ukazují, že tato opozice je zavádějící. Respektující péče není luxus navíc a kontinuita péče není sentiment. Menší míra zbytečných zásahů není hazard s životy novorozeňat a lepší využití porodních asistentek není útok na moderní medicínu.
Je to jen jiný způsob organizace systému.
Takový, který může být zároveň bezpečnější, lidsky důstojnější i ekonomicky rozumnější.
Mapa už existuje. Teď půjde o vůli
To nejpodstatnější na celé této chvíli je možná prosté: výmluva, že není jasné, kudy jít a jak změnu porodní péče provést v praxi, začíná ztrácet platnost.
WHO popsala směr. WHO přidala implementačního průvodce. UNFPA přidalo investiční rámec. A mezinárodní profesní autority otevřeně říkají, že podobný směr dává smysl i v evropském kontextu. Země, které změnu porodní péče myslí vážně, mají dnes lepší oporu než kdykoli dřív.
Otázka tedy nestojí, zda existuje cesta.
Otázka zní, kdo po ní bude mít odvahu jít.
Zdroje:
European Forum of National Nursing and Midwifery Associations. (2025, October 19). Letter of support [Letter]. Vláda České republiky. https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/5_Jokinen_EFNNMA-Letter-of-Support.pdf
International Confederation of Midwives. (2025, September 1). Letter of support [Letter]. Vláda České republiky. https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/6_Ugglas_ICM_Letter_of_Support.pdf
International Confederation of Midwives. (2025, May 9). Midwifery models of care – the way forward. https://internationalmidwives.org/midwifery-models-of-care-the-way-forward/
Miranda, J. (2025, August 29). Letter of support [Letter]. Vláda České republiky. https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/1_Miranda_Letter_support_FIGO_Czech-Republic_JM_August_2025.pdf
Úřad vlády České republiky. (2025, September 26). Pracovní skupina k porodnictví doporučuje pokračovat v projednávání Strategie rozvoje respektující péče o matku a dítě. https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/pracovni-skupina-k-porodnictvi-doporucuje-pokracovat-v-projednavani-strategie-rozvoje-respektujici-pece-o-matku-a-dite–222141/
United Nations Population Fund. (2026). Investing in midwifery models of care: A framework for estimating resource needs and benefits of care provided by midwives. UNFPA.
World Health Organization. (2024). Transitioning to midwifery models of care: Global position paper. World Health Organization. https://www.who.int/publications/i/item/9789240098268
World Health Organization. (2025). Implementation guidance on transitioning to midwifery models of care. World Health Organization. https://www.who.int/publications/i/item/9789240110199