Jak se rodí v českých porodnicích? Známe nová data o péči v jednotlivých zařízeních

Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR) uvolnil v červenci další data o péči v českých porodnicích, tentokrát za rok 2025. Až se objeví na veřejnosti, možná se znovu rozběhne známá debata: která porodnice má více císařských řezů, kde se častěji indukuje porod nebo provádí nástřih hráze či instrumentální porod. Kdo je nejlepší a kdo nejhorší? Kterou porodnici vyškrtnout z mapy?

Porodnická data ale nejsou pranýř. Jsou šance na zlepšování péče. Správně položená otázka zní diametrálně odlišně než ty předchozí: umíme s porodnickými daty pracovat tak, aby pomáhala ženám i poskytovatelům péče?

Data prostě nemají být klackem na porodnice. Nemají sloužit k veřejnému zostuzení zdravotníků a zdravotnic, k jednoduchým žebříčkům nebo k trestání poskytovatelů. Mohou ale být zrcadlem. A kvalitní systém i kvalitní týmy se zrcadla nebojí.

Když dvě podobné porodnice pečují o podobnou skupinu žen, ale jedna z nich má dlouhodobě výrazně vyšší míru určité intervence, není to samo o sobě důkaz špatné péče. Je to důvod k otázkám. Co děláme jinak? Je rozdíl vysvětlitelný skladbou rodiček? Typem pracoviště? Počtem rizikových těhotenství? Nebo jde o rozdíl v místní kultuře péče, rutinách a zvyklostech?

Právě v tom je síla dat. Neříkají všechno, ale umí ukázat, kde se máme začít ptát. A Česká republika je v porodnických datech naprostá světová špička.

Ještě před několika lety přitom nebylo samozřejmé, že veřejnost taková data vůbec uvidí. Údaje o jednotlivých porodnicích musely být vybojovány po letech žádostí a soudních řízení. Ústavní soud v roce 2023 konstatoval, že odepření informací o tom, jak se kde rodí, porušilo právo na informace. Zároveň odmítl logiku servírovanou odbornou společností, podle níž je třeba data tajit proto, že by je někdo mohl špatně vyložit nebo použít bez dostatečného kontextu.

Desetiletý soudní spor porodní asistentky Anny Škvorové, dnes Hrabánkové, a vědkyně Jarmily Hnilicové se státem přinesl výsledek důležitý pro nás všechny. Soud jasně řekl, že veřejnost nemá být chráněna před informacemi, na které má právo, byť by byly sebevíc složité.

Argument odborné obce, že porodnice nelze porovnávat mechanicky, je přitom legitimní. Velké perinatologické centrum pečuje o jinou skupinu žen než malá regionální porodnice. Vyšší podíl císařských řezů může být v některých zařízeních do jisté míry důsledkem koncentrace rizikových těhotenství. Do interpretace patří věk rodiček, parita, předchozí císařský řez, zdravotní stav, typ zařízení i další faktory.

Ale kontext není argument proti datům. Kontext je argumentem pro lepší data.

Kvalita porodní péče není jen otázkou přežití a medicínských výkonů. Je také otázkou respektu, komunikace, autonomie, důvěry a bezpečí. Tyto stránky péče ani její dlouhodobé dopady na ženy však v České republice zatím systematicky neměříme. Bohužel.

Zveřejňovaná data nám dnes říkají především to, jaké výkony byly provedeny a jak často: kolik bylo císařských řezů, indukcí, nástřihů hráze nebo instrumentálních porodů. Prakticky nic ale nevíme o tom, jak ženy péči skutečně prožily a jaký dopad měla na jejich zdraví a každodenní život.

Právě k tomu slouží takzvané PREMs a PROMs. PREMs (Patient-Reported Experience Measures) měří zkušenost pacientek s péčí: zda jim zdravotníci naslouchali, srozumitelně komunikovali, respektovali jejich rozhodnutí, soukromí a důstojnost a zda se cítily bezpečně. PROMs (Patient-Reported Outcome Measures) naopak zachycují výsledky pohledem samotných žen: například jejich fyzické a psychické zotavení, bolest, potíže s pánevním dnem, kojení nebo celkovou kvalitu života po porodu.

Bez těchto údajů vidíme jen část obrazu. Víme, co se v porodnici provedlo, ale ne vždy víme, jaký výsledek měla péče pro samotnou ženu a jak ji prožila.

V porodnictví je tento rozdíl obzvlášť důležitý. Porod může být z medicínského pohledu zcela úspěšný, ale žena může péči zároveň prožít jako traumatizující nebo ponižující zkušenost. A opačně: žena může svou zkušenost hodnotit velmi pozitivně, přestože porod vyžadoval řadu medicínských intervencí. Právě proto mezinárodní organizace, jako jsou WHO nebo ICHOM, zdůrazňují, že kvalitu péče nelze hodnotit pouze podle klinických ukazatelů, ale že je potřeba sledovat obě dimenze současně.

Světová zdravotnická organizace dlouhodobě zdůrazňuje, že kvalita mateřské a novorozenecké péče má být nejen poskytována, ale také měřena, sledována a zlepšována. Její rámec kvality zahrnuje jak klinickou stránku péče, tak zkušenost žen a rodin. Podívejme se na jeden z ověřených systémů měření kvality porodní péče, který bychom si v České republice zasloužili snad už k letošním Vánocům:

Navíc – data nejsou jen pro veřejnost. Jsou i pro samotné porodnice.

Dobře zpracovaná data mohou pomoci týmům zjistit, kde se odlišují od podobných pracovišť. Mohou sloužit k interním auditům, mezioborové debatě, vzdělávání, sdílení dobré praxe i nastavování realistických cílů. Mohou pomoci poskytovatelům obhájit, proč některé výsledky vypadají právě tak, jak vypadají. A mohou také ukázat, kde se péče v čase skutečně zlepšuje.

Dříve byla data rámována jako riziko: veřejnost je nepochopí, média vytvoří žebříčky, porodnice budou poškozeny a budou ohroženy na existenci. Dnes bychom data měli vidět spíše jako podklad pro kultivaci péče.

Ne jako sankční nástroj, jakýsi primitivní klacek, kterým by systém bral po zádech ty porodnice na chvostu tabulky. Data by měla být nástroj pro účinnou motivaci.

Je přece v zájmu každé porodnice vědět, jak si stojí ve srovnání s podobnými pracovišti. Je v zájmu zdravotníků a zdravotnic mít kvalitní zpětnou vazbu a v zájmu žen a rodin mít možnost orientovat se v systému, který je financován z veřejných peněz a který zásadně ovlivňuje jeden z nejdůležitějších okamžiků života.

A je v zájmu státu, aby se s daty nepracovalo jen jednou ročně ve chvíli, kdy se objeví nová excelová tabulka, které nikdo nevěnuje pozornost.

Data už existují, ale stále s nimi neumíme pracovat tak, jak by odpovídalo jejich významu. Nestačí je zveřejnit – je potřeba je vysvětlit, zasadit do kontextu, zpřístupnit srozumitelně a využít pro skutečné zlepšování péče.

České porodnictví rádo mluví o svých velmi dobrých výsledcích. O to větší důvod má ukázat, že se nebojí transparentnosti. Otevřená data nejsou projevem nedůvěry vůči zdravotníkům. Jsou projevem dospělosti systému.

Nejde o hledání viníků, ale o uznání, že rozdíly mezi porodnicemi jsou důležité a zaslouží si pozornost.

Rozdíly neznamenají automaticky chybu. Ale pokud je nevidíme, nemůžeme se z nich učit a nemůžeme věci posunovat kupředu.

Tak co, jste zvědaví, jak se kde rodí?

Pro přehledně zpracovaná porodnická data jukněte na stránku dobraporodnizkusenost.cz, kde najdete nejen vizualizace jednotlivých parametrů, ale i mapy, které vám usnadní orientaci v poskytovaných službách.