Novorozenec nepřichází na svět odděleně od matky. Přesto se v porodní a poporodní péči často chováme, jako by bylo možné chránit dítě samostatně – a někdy dokonce proti ženě, která ho právě porodila.
Novorozenec nepřichází na svět sám.
Přichází z těla ženy, skrze její tělo. Její hormony, tep, hlas a přítomnost jsou mu dennodenní realitou mnoho měsíců v její děloze. A přesto jsme si v moderní porodní a poporodní péči zvykli chovat se někdy tak, jako by bylo možné dítě chránit odděleně od matky – nebo dokonce proti ní.
A právě tady možná začíná jeden z největších omylů současné péče.
Jakmile totiž systém začne matku a dítě vnímat jako dva oddělené a někdy soupeřící zájmy, začne se matka snadno jevit jako komplikace. Jako někdo, kdo zdržuje, komplikuje, nechápe situaci nebo nejedná v zájmu dítěte. Jenže dítě se v drtivé většině situací nechrání PROTI matce. Dítě se chrání právě SKRZE ni.
Další z mých plamenných snah utáhnout vás na vařené nudli a vydřít z vás sentiment? Ne, to je čistá biologie. Matka a dítě patří po porodu k sobě a my to stále v roce 2026 v ČR prostě neumíme.
Nejen skvělý neonatolog Hynek Canibal ve svém příspěvku na FB, ale i WHO a UNICEF v rámci Baby-friendly Hospital Initiative doporučují bezprostřední a nepřerušovaný kontakt kůže na kůži po porodu, pokud tomu nebrání závažné zdravotní důvody. Tento kontakt podporuje poporodní adaptaci novorozence, termoregulaci a zahájení kojení – jeho přínosy potvrzuje také Cochrane review zaměřené na časný skin-to-skin kontakt matek a zdravých novorozenců.
Je s podivem, že se tu přes sedmadvacet let stále taháme o naprostý základ. Jsou porodnice, které neváhají i dnes dát na své sítě čerstvě narozené nahé novorozeně: rudé křikem, separované od matky, roztažené na ošetřovacím lůžku s ručkama rozhozenýma do dvou světových stran a se zcela zřetelnými genitáliemi. A to sotva pár týdnů poté, co Policie ČR ve svém osvětovém videu varovala před sdílením snímků podobného charakteru. Vrchol nepochopení personálu porodnice – či snad jejího marketingového oddělení – je pak k takové fotce připojit post o tom, jak se o miminka v dané instituci báječně starají…
Jenže oddělit matku a dítě po porodu není a ani nemůže být hodnoceno jako neutrální organizační krok. Je to zásah do regulace, vztahu a začátku společného života, který musí být vždy dobře odůvodněný – ne založený na zvyku porodnice, provozním pohodlí personálu nebo mocenské logice systému porodní péče.
Člověk je savec. A u savců se tomu nebráníme a nedivíme se, když kvůli separaci matka mládě odvrhne – obecně víme, že blízkost pečující osoby tlumí stres a pomáhá adaptaci mláděte. Separace není maličkost, ze které se později domazlíte a jednoznačně by pro ni měl existovat skutečně dobrý důvod – nikdy by to neměla být jen „takhle-my-to-tady-děláme-a-nebudeme-to-kvůli-vám-měnit“ rutina.
Jenže právě ta v české porodní péči často stále ještě funguje a právě proto je falešný konflikt „matka versus dítě“ tak nebezpečný.
Ve většině situací totiž jejich zájmy nejsou v rozporu. Dobrá péče o matku je dobrá péče o dítě. Respekt k ženě není luxus navíc. Informovaný souhlas není překážka bezpečí. Důstojnost ženy není bonus, který si můžeme dovolit až tehdy, když je čas.
Je to základ.
Ano, existují urgentní situace. Ano, někdy je třeba jednat rychle. Ale právě proto je nutné rozlišovat mezi skutečnou medicínskou naléhavostí a systémem, který si z urgence udělal běžný režim komunikace. Jakmile se všechno začne vyprávět stylem „teď není čas debatovat“, mizí jako první rozhovor o možnostech. A spolu s ním i žena a její práva.
Separace po porodu proto není jen technický detail. Není to jen přesun tělíčka z bodu A do bodu B. Je to něco, co zasahuje dítě i matku. A tam, kde není skutečně nezbytná, je potřeba přestat předstírat, že je neutrální a utírat rozlitou újmu růžovým hadrem s cedulkou „to domazlíte doma“.
Protože nejsilnější ochranou dítěte není boj proti matce, ale péče o matku a dítě jako o jednu propojenou jednotku.
A dokud tohle český zdravotnický systém neuvidí jasněji, bude dál vytvářet konflikty, které nejsou biologicky ani lidsky samozřejmé – a škodí nakonec všem.
P.S. pro ženy, které byly po porodu od svého dítěte odděleny:
Pokud se to stalo i Vám, prosím, nečtěte tento text jako zprávu, že je něco nenávratně ztraceno. Není. Vztah mezi matkou a dítětem není jeden okamžik, ale živý proces. Dá se znovu hledat, posilovat, hojit, „domazlovat“ a žít.
Kritika zbytečné separace není obviněním matek. Je to požadavek na systém, aby ženám a dětem nebral něco, co jim od začátku patří: blízkost, klid a možnost být spolu.
Na toto téma nepíšu poprvé a s ohledem na stav věcí bohužel ani naposledy. Pokud Vás moje texty o porodní péči, právech žen a systémové změně zajímají, najdete je hezky pohromadě i na medium.cz.
Zdroje:
WHO. (2022). WHO advises immediate skin-to-skin care for survival of small and preterm babies.
World Health Organization. (n.d.). Breastfeeding support.
World Health Organization & UNICEF. (2018). Implementation guidance: protecting, promoting and supporting breastfeeding in facilities providing maternity and newborn services: the revised Baby-friendly Hospital Initiative.
Moore, E. R., Bergman, N., Anderson, G. C., & Medley, N. (2016). Early skin‐to‐skin contact for mothers and their healthy newborn infants. Cochrane Database of Systematic Reviews, (11), CD003519.
Bystrova, K., Widström, A.-M., Matthiesen, A.-S., Ransjö-Arvidson, A.-B., Welles-Nyström, B., Wassberg, C., Vorontsov, I., Uvnäs-Moberg, K. (2009). Skin-to-skin contact may reduce negative consequences of “the stress of being born”: A study on temperature in newborn infants, subjected to different ward routines in St. Petersburg. Acta Paediatrica, 92(3), 320–326.
Bigelow, A., Power, M., MacLellan-Peters, J., Alex, M., & McDonald, C. (2012). Effect of mother/infant skin-to-skin contact on postpartum depressive symptoms and maternal physiological stress. Journal of Obstetric, Gynecologic & Neonatal Nursing, 41(3), 369–382.
Hostinar, C. E., Sullivan, R. M., & Gunnar, M. R. (2014). Psychobiological mechanisms underlying social buffering of the HPA axis: A review of animal models and human studies across development. Psychological Bulletin, 140(1), 256–282.
Sanchez, M. M., McCormack, K., & Howell, B. R. (2015). Social buffering of stress responses in nonhuman primates: Maternal regulation of the development of emotional regulatory brain circuits. Social Neuroscience, 10(5), 512–526.
Úřad vlády České republiky. (2025). Upravený návrh Strategie rozvoje respektující péče o matku a dítě v těhotenství, při porodu a v šestinedělí (verze 1.7). Úřad vlády České republiky.