Odborníci, co „střízlivě“ boří „mýty“ o zlaté hodince po porodu, často zaměňují dvě věci: opatrnost za zbytečné zlehčování a vyviňování se z neschopnosti systému bonding matky a dítěte umístit na přední příčky priorit respektující porodní péče.
V debatě o zlaté hodince po porodu se najdou i nečekané extrémy.
Jedni z ní dělají samojediný okamžik, který nenahraditelně rozhodne o hloubce budoucího vztahu matky a dítěte, o celoživotní (ne)pohodě a málem i budoucím dosaženém vzdělání novorozeněte. Druzí ji naopak s vypětím všech svých sil a klidně i s použitím argumentačních faulů přistříknutých vědeckou hantýrkou shazují jako přeceněný symbol, romantickou představu nebo módní ideologii alternativních bioekomatek a zabejčených aktivistek, které provoz českého porodního sálu prostě nikdy nepochopí.
Ani jedno není přesné.
Pravda je prostší – a o to užitečnější.
Nils Bergman, specialista na perinatální neurovědy, k tomu trefně říká: „Ne že kontakt kůže na kůži je dobrý, ale separace je špatná.“
Když je novorozenec po porodu položen na tělo matky a zůstane s ní v časném, nepřerušovaném kontaktu, není to magie. Je to zcela rozumná, biologicky smysluplná a mezinárodně doporučovaná péče. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje bezprostřední kontakt kůže na kůži matky a dítěte po porodu jako nedílnou součást poporodní péče a podpory časného kojení. Dokonce i samotní porodníci, porodničky světa sdružení do mezinárodní organizace FIGO zlatou hodinku bezvýhradně podporují a považují ji za zcela zásadní prvek respektující péče.
Současná západní mateřská a novorozenecká péče je dosud z velké části založena na rutinním oddělování matky a dítěte. Pro tuto zaběhnutou praxi však neexistuje ŽÁDNÝ přesvědčivý vědecký důvod. Naopak přibývá poznatků, které podporují princip NULOVÉ SEPARACE: novorozenec potřebuje smyslové podněty z těla matky k regulaci své fyziologie a jejich absence může mít škodlivé důsledky. Kontakt kůže na kůži je pravým opakem separace – tělo matky je pro dítě biologicky normálním místem péče. Nulová separace zároveň podporuje i procesy v těle matky, včetně vazby k dítěti, ochranného chování a laktace. Proto by měla být ve zdravotních službách zachována vždy, když to klinická situace bezpečně umožňuje.
Co vlastně ta zlatá hodinka znamená
Pod pojmem zlatá hodinka se obvykle myslí první čas po porodu, kdy je dítě bezprostředně u matky, ideálně v nepřerušeném kontaktu kůže na kůži. Nejde jen o hezký obrázek do porodnické brožury, který má nalákat ženy z řídnoucí fronty těhotných zrovna do té či oné porodnice, ještě než jí pro nedostatek porodů vrchnost zruší. WHO i Baby-Friendly Hospital Initiative zlatou hodinku chápou jako součást standardní péče: dítě je v teple, lépe se adaptuje, má větší šanci na časné přisátí a matka dostává prostor začít kojit bez zbytečných překážek.
Jinými slovy: novorozenec na těle matky lépe drží teplo, bývá klidnější a snáze začne sát. To není ezoterika babic v bavlněných batikovaných sukních, vážení. To je biologie.
Možná je užitečné podívat se na celou věc ještě z jiného úhlu. Neptat se jen, zda má časný a nepřerušený kontakt po porodu všechny benefity dostatečně vědecky změřené, ale položit si mnohem jednodušší otázku: co je pro novorozené dítě biologicky normálnější – být na těle matky, nebo být od ní odděleno? Odpověď asi všichni známe. I kdybychom na chvíli odložili tabulky a statistiky, pořád platí, že dítě po porodu očekává blízkost matky, její teplo, vůni, hlas a dotek. Už to samo o sobě je dost silný důvod, proč separaci nebrat jako neutrální výchozí nastavení.
Světe, div se! Dobrá péče a fyziologie si navzájem pomáhají
A tady přichází důležitá nuance.
I oldschooloví kritici zlaté hodinky mají v jedné věci pravdu: časný nepřerušovaný kontakt se opravdu častěji podaří tam, kde porod proběhl klidně, bez větších komplikací, dítě je vitální a matka není vyčerpaná nebo oddělená od dítěte kvůli akutní péči. To znamená, že nějaká část pozorovaných benefitů v běžných datech může být zesílena tím, že zlatá hodinka se častěji odehrává u porodů, které už samy o sobě probíhaly příznivě.
Jenže z toho probůh NEPLYNE, že zlatá hodinka nic nepřináší.
To, že se něco lépe daří tam, kde situace běží dobře, ještě neznamená, že to samo nepomáhá. Dobrá péče a fyziologie si často navzájem pomáhají. A přesně tohle potvrzuje i aktuální Cochrane review z roku 2025, které podpořilo okamžitý kontakt kůže na kůži po porodu u zdravých donošených a pozdně nedonošených novorozenců.
Problém není v opatrnosti. Problém je ve sklouznutí do opačného extrému
Je dobře, když někdo sem-tam připomene, že ne všechno, co se v porodnictví s oblibou opakuje, je automaticky absolutní pravda. Je dobře, když upozorní, že ne každý pozorovaný efekt je čistě kauzální a že data se mají číst poctivě.
Jenže stejně tak je potřeba hlídat opačný extrém: aby se z metodologické opatrnosti nestalo pohodlné zlehčování a vyviňování se ze spoluúčasti na nadále neudržitelné praxi separování matek od dětí.
Protože přesně to se někdy děje. Začne se vytvářet dojem, že zlatá hodinka je jen přefouknutý symbol romantiček snících o porodu za svitu luny a šumu větvoví. A to už není střízlivost odbornosti. To je zkreslení jiným směrem, které ve výsledku zasévá pochybnosti a pomáhá udržovat praxi oddělování novorozenců, kterou už dnes jen těžko lze eticky obhájit.
Co víme jistě – a co je potřeba nepřehánět
To nejpoctivější, co dnes můžeme říct, je asi toto:
Zlatá hodinka není mýtické mystérium, která samo rozhodne o budoucnosti matky a dítěte. Není fér tvrdit, že jeden nepřerušený kontakt po porodu automaticky určí kvalitu vztahu, duševní zdraví nebo celé další rodičovství.
Ale zároveň není správné její význam jakkoliv shazovat.
Má racionální jádro. Je biologicky smysluplná. Podporuje časné zahájení kojení, pomáhá s tepelnou stabilitou dítěte a je součástí mezinárodně doporučované novorozenecké péče.
Takže ne: není to magie.
Ale také to v žádném případě není mýtus.
Pro rodiče je důležitá ještě jedna věc
Možná nejdůležitější ze všeho.
Jestli zlatá hodinka z nějakého důvodu neproběhla – kvůli císařskému řezu, akutní situaci, nutné péči o dítě nebo matku, rigidnímu provozu porodnice nebo prostě proto, že se věci vyvíjely jinak – neznamená to, že jste jako rodiče selhali. Neznamená to, že jste dítě poškodili. Neznamená to, že je něco nenapravitelně ztraceno.
To je právě ten druhý extrém, kterému je třeba se vyhnout.
Smyslem zlaté hodinky není rodiče děsit. Smyslem je chránit dobrou a jemnou péči tam, kde je bezpečně možná.
Je to levná, jednoduchá, lidsky a klinicky rozumná věc, která si zaslouží místo v moderní porodní péči.
Kde je skutečný problém
Skutečný problém opravdu není v tom, že by zlatá hodinka paralyzovala provoz oddělení, kde se při dnešní strmě klesající porodnosti dveře sotva netrhnou a chodby přetékaly hromadami bondujících rodin. Skutečný problém je spíš v tom, jak snadno se přerušuje něco, co by přerušováno vůbec být nemuselo.
Rutinní separace, zbytečný spěch, kde výmluvou je provozní logika. Je na tom navíc něco zvláštně výmluvného. U jiných savců nám připadá samozřejmé, že oddělit mládě od matky bez vážného důvodu znamená stres a narušení něčeho základního. Jen u lidí jsme si po desetiletích nemocničního provozu zvykli o separaci mluvit, jako by šlo o neutrální technické opatření. A když na její problematičnost někdo upozorní, saháme po složitých formulacích a vědecké hantýrce, jako by samy o sobě stačily zneviditelnit to podstatné: že bezdůvodné oddělení matky a dítěte není biologická norma, ale kulturně a provozně vytvořená praxe. Zvyklost, která se tváří neutrálně, ale ve skutečnosti odsouvá potřeby matky a dítěte na druhou kolej.
A právě proto má smysl o zlaté hodince mluvit. Ne proto, abychom z ní udělali kult. Ale proto, abychom neztratili cit pro to, co je v prvních chvílích po porodu opravdu důležité.
Nejstřízlivější závěr?
Zlatá hodinka má své neodiskutovatelně racionální jádro.
Ano, část jejích pozorovaných benefitů může být v běžných datech posílena tím, že častěji proběhne u fyziologických porodů. Ale to NENÍ argument proti ní. To je argument pro poctivou interpretaci dat, která – jak jsme si výše demonstrovali – jsou odborně zhodnocena nejvyššími světovými autoritami a dovozují jasné PRO praxi nulové separace.
Smysluplná debata tedy nespočívá v tom, zda zlatou hodinku nekriticky vzývat, nebo ji pohrdlivě shazovat jako přeceněný symbol alternativních proudů v moderním porodnictví. Jediná smysluplná debata spočívá v tom, jak oddělit reálný přínos od zbytečných nadsázek – a současně ji nebagatelizovat jen proto, že se jí nejlépe daří tam, kde péče běží dobře.
Ideologie?
Nikoliv.
To je prostě dobrá péče.
Co Vy? Bondovali jste po porodu? Napište mi!
Použité zdroje:
American Academy of Pediatrics. (2009). Sample hospital breastfeeding policy for newborns. Safe and healthy beginnings: Breastfeeding support tools for clinicians. https://www.aap.org/en-us/advocacy-and-policy/aap-health-initiatives/Breastfeeding/Documents/Hospital_Breastfeeding_Policy.pdf
American College of Nurse-Midwives. (2014). Delayed umbilical cord clamping [Position statement]. http://www.midwife.org/ACNM/files/ACNMLibraryData/UPLOADFILENAME/000000000290/Delayed-Umbilical-Cord-Clamping-May-2014.pdf
American College of Obstetricians and Gynecologists. (2017). ACOG Committee opinion no. 684: Delayed umbilical cord clamping after birth. Obstetrics & Gynecology, 129(1), e5–e10. https://doi.org/10.1097/AOG.0000000000001860
Bartick, M. (2013). Mothers’ costs of suboptimal breastfeeding: Implications of the maternal disease cost analysis. Breastfeeding Medicine, 8(5), 448–449. https://doi.org/10.1089/bfm.2013.0070
Bartick, M., & Reinhold, A. (2010). The burden of suboptimal breastfeeding in the United States: A pediatric cost analysis. Pediatrics, 125(5), e1048–e1056. https://doi.org/10.1542/peds.2009-1616
Biro, M. A., Yelland, J. S., & Brown, S. J. (2015). Who is holding the baby? Women’s experiences of contact with their baby immediately after birth: An Australian population-based survey. Women and Birth, 28(4), 317–322. https://doi.org/10.1016/j.wombi.2015.05.001
Crenshaw, J. T. (2014). Healthy birth practice #6: Keep mother and baby together—It’s best for mother, baby, and breastfeeding. The Journal of Perinatal Education, 23(4), 211–217. https://doi.org/10.1891/1058-1243.23.4.211
Ferrarello, D., & Hatfield, L. (2014). Barriers to skin-to-skin care during the postpartum stay. MCN: The American Journal of Maternal/Child Nursing, 39(1), 56–61. https://doi.org/10.1097/01.NMC.0000437464.31628.3d
King, T. L., & Pinger, W. (2014). Evidence-based practice for intrapartum care: The pearls of midwifery. Journal of Midwifery & Women’s Health, 59(6), 572–585. https://doi.org/10.1111/jmwh.12261
Koopman, I., Callaghan-Koru, J. A., Alaofin, O., Argani, C. H., & Farzin, A. (2016). Early skin-to-skin contact for healthy full-term infants after vaginal and caesarean delivery: A qualitative study on clinician perspectives. Journal of Clinical Nursing, 25(9–10), 1367–1376. https://doi.org/10.1111/jocn.13227
Lessen, R., & Kavanagh, K. (2015). Position of the Academy of Nutrition and Dietetics: Promoting and supporting breastfeeding. Journal of the Academy of Nutrition and Dietetics, 115(3), 444–449. https://doi.org/10.1016/j.jand.2014.12.014
Lowson, K., Offer, C., Watson, J., McGuire, B., & Renfrew, M. J. (2015). The economic benefits of increasing kangaroo skin-to-skin care and breastfeeding in neonatal units: Analysis of a pragmatic intervention in clinical practice. International Breastfeeding Journal, 10, Article 11. https://doi.org/10.1186/s13006-015-0035-8
Mercer, J. S., Erickson-Owens, D. A., Graves, B., & Haley, M. M. (2007). Evidence-based practices for the fetal to newborn transition. Journal of Midwifery & Women’s Health, 52(3), 262–272. https://doi.org/10.1016/j.jmwh.2007.01.005
Moore, E. R., Bergman, N., Anderson, G. C., & Medley, N. (2016). Early skin-to-skin contact for mothers and their healthy newborn infants. Cochrane Database of Systematic Reviews, 2016(11), Article CD003519. https://doi.org/10.1002/14651858.CD003519.pub4
Moriates, C., Arora, V., & Shah, N. (2015). Understanding value-based healthcare. McGraw-Hill Education.
Morton, S. U., & Brodsky, D. (2016). Fetal physiology and the transition to extrauterine life. Clinics in Perinatology, 43(3), 395–407. https://doi.org/10.1016/j.clp.2016.04.001
Nelson, N. P., Jamieson, D. J., & Murphy, T. V. (2014). Prevention of perinatal hepatitis B virus transmission. Journal of the Pediatric Infectious Diseases Society, 3(Suppl. 1), S7–S12. https://doi.org/10.1093/jpids/piu064
Odent, M. (1977). The early expression of the rooting reflex. In Proceedings of the 5th International Congress of Psychosomatic Obstetrics and Gynaecology, Rome 1977. Academic Press.
Phillips, R. (2013). The sacred hour: Uninterrupted skin-to-skin contact immediately after birth. Newborn and Infant Nursing Reviews, 13(2), 67–72. https://doi.org/10.1053/j.nainr.2013.04.001
Redshaw, M., Hennegan, J., & Kruske, S. (2014). Holding the baby: Early mother–infant contact after childbirth and outcomes. Midwifery, 30(5), e177–e187. https://doi.org/10.1016/j.midw.2014.02.003
Rollins, N. C., Bhandari, N., Hajeebhoy, N., Horton, S., Lutter, C. K., Martines, J. C., … Lancet Breastfeeding Series Group. (2016). Why invest, and what it will take to improve breastfeeding practices? The Lancet, 387(10017), 491–504. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(15)01044-2
Sharma, D., Sharma, P., & Shastri, S. (2017). Golden 60 minutes of newborn’s life: Part 2: Term neonate. The Journal of Maternal-Fetal & Neonatal Medicine, 30(22), 2728–2733. https://doi.org/10.1080/14767058.2016.1261399
University of Maryland Medical Center. (2017). History of the Shock Trauma Center. http://www.umm.edu/programs/shock-trauma/about/history
U.S. Department of Health and Human Services. (2017). Healthy People 2020: Maternal, infant, and child health. https://www.healthypeople.gov/2020/topics-objectives/topic/maternal-infant-and-child-health/objectives
World Health Organization. (2013). Delayed clamping of the umbilical cord to reduce infant anaemia. http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/120074/1/WHO_RHR_14.19_eng.pdf
World Health Organization. (2014). Guideline: Delayed umbilical cord clamping for improved maternal and infant health and nutrition outcomes. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK310522/
World Health Organization, & United Nations Children’s Fund. (2009). Baby-friendly hospital initiative: Revised, updated and expanded for integrated care. http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/43593/1/9789241594967_eng.pdf