Česko dostalo kartáč v Ženevě – máme si zamést před vlastním prahem a začít můžeme klidně v komoře.
Jinými slovy Výbor OSN řekl: Houstone, máte problém. V porodní péči. A ten problém se jmenuje porodnické násilí.
Teď pro vás zaostřím na ukázkově tragikomický příklad národního nabubřelého my-to-víme-nejlíp. Právě ve chvíli, kdy Česká republika dostává ten výše uvedený spucuňk mezinárodního kalibru, se v domácím profesním prostoru vesele píše o „porodnickém násilí“ v uvozovkách. Ne, že by pisatelka Česká lékařská komora (ČLK) v čele se svým právním oddělením neměla na kontě pár slušných přestřelů v oblasti porodní péče již v minulosti, ale psát o porodnickém násilí ne jako o realitě, kterou je třeba řešit, ale jako o podezřelém, trochu přepáleném termínu, od něhož je radno držet odstup, to chce opravdu, jak sa u nás říká, chlapca s gulama. Můžeme tu samozřejmě uvozovkovat do alelujá, ale když násilí dáte do uvozovek, nescvrkne se ani nezmizí. Ani na povel kádrů z redakce ČLK.
Snaha vysmýknout se z nepříjemného sevření terminologií porodnického násilí není nová – v roce 2024 ostatně vydaly dvě evropské profesní organizace společné stanovisko, podle něhož by se místo termínu obstetric violence (porodnické násilí, pozn. autorky) mělo raději mluvit o „substandard and disrespectful care in labour“ (substandardní a nerespektující péče u porodu, pozn. autorky). Ve zkratce, aby to tolik nedráždilo personál. Zní to takhle uměřeněji. Technicky. Profesně čistě – násilí přece nepáchají jenom chudáci porodníci! Dopouštějí se ho i porodní asistentky, anesteziologové, sanitářky a vrátní nemocnic! Tak proč pořád ten nespravedlivý fokus na ty porodníky? A vlastně, teď jsme si ještě vzpomněli – oni to přece nedělají schválně, tak jaképak je to násilí!
Jenže právě v tom je problém – termín porodnické násilí není o násilí porodníků, ale o násilí v porodní péči, vztahovační ukřivděnci mohou v klidu dál spát, ten termín není útok na jejich majestát, ale popis žité zkušenosti těch, které se s ním u porodu setkaly, a toho, co zažily a co vnímaly jako násilí.
Utéct realitě totiž nejde. Násilí nepřekřtíš ani tisícem pamfletů potrefených hus a kolaborujících klak. Protože násilí není péče za žádných okolností. A když z porodnického násilí uděláte „substandardní a nerespektující péči“, přesunete problém z oblasti moci, autonomie, tělesné integrity a porušování práv do oblasti jakési trochu horší služby. Jako by stačilo dát porodnici méně hvězdiček na Googlu a vyřešit to voucherem na slevu pro příště. Jenže žena, které byl proveden výkon bez skutečně svobodného souhlasu, nezažila horší customer care. Zažila zásah do své tělesné integrity. Žena, kterou během porodu lámou strachem a naléháním, nezažila jen nerespekt. Zažila nátlak.
Tu zkratku CEDAW si mimochodem stojí za to zapamatovat. Není to další zakódovaný shluk písmen generace Z, ale Výbor OSN, který dohlíží na plnění Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Státy, včetně České republiky, se mu pravidelně zodpovídají ze své praxe a Výbor jim pak říká, co mají napravit. A teď mezi jeho doporučeními stojí právě i prevence porodnického násilí, zajištění informovaného souhlasu během porodu a úhrada péče porodních asistentek.
Co dělá naše ČLK? Dává problém do uvozovek a otevírá dveře
Vrátím se k textu ředitele právní kanceláře ČLK Jana Macha. Vy nízkotlací si jej dejte místo ranní kávy a vy, kdož s vyšším tlakem bojujete, čtěte dál jen na vlastní nebezpečí, protože ze čtení vám lehko nebude. Veřejná sonda do uvažování ČLK o rodících ženách ukazuje zvrácenou logiku, proti níž je třeba se vymezit.
Pro unavené v rychlosti shrnuji – paragrafy článku nadšeně tleskají do rytmu Ústavním soudem potvrzené brutality dominantního technoindustriálního modelu porodní péče, která má nyní konečně lety vymodlený štempl na vyřezávání dětí z matek pro jejich vůli. Tento nepředstavitelně násilný akt popírající principy informovaného souhlasu kvituje s povděkem a hned o kus dál dává termín „porodnické násilí“ do uvozovek. Marginální stylistický detail? Nikoliv. Uvozovky tu nic neupřesňují. Uvozovky tu nabobsky porodnické násilí delegitimizují. Říkají: ten pojem se sice používá, ale my v ČLK mu zas tak úplně nevěříme.
A tím ta hrůza z Gileadu nekončí. Pisatel zároveň vítá, že se podle něj „ledy hnuly“, protože vedle práva rodičky rozhodovat o svém těle tu je i právo další rodící se bytosti na ochranu života a zdraví, a v určitých situacích lze tedy přistoupit k zákroku i bez jejího souhlasu. Nečte jen jeden nález soudu. Svým oráklem věští kulturní a hodnotový posun celé společnosti. Kam? Směrem k větší ochotě přetlačit práva žen ve jménu ochrany plodu.Vivat ČLK! Gratulujeme k dalšímu hřebíčku do rakve porodnosti v Čechách, na Moravě i ve Slezsku.
Prý neutrální právní analýza… Jenže tenhle neškodný popis neobstojí ani náhodou – propagace článku je jak vystřižená z dílny pronatalistických klubíků, které se pohnou pro život vždycky, když je potřeba utáhnout ženám opratě. V článku se vypráví velmi starý a léty zprofanovaný příběh: těhotná a rodící žena je sice zvlášť zranitelná osoba, ale zároveň je ta, jejíž tělesná autonomie má ustoupit, když komplikuje cizí představu o správném výsledku porodu.
Česká republika už nemá výmluvu a musí jednat
Možná to někomu pořád připadá jako detail, který si nezasloužil tolik pozornosti. Možná se zdá, že je jedno, jak se tomu, co se leckdy děje za zavřenými dveřmi porodního sálu, říká nebo neříká. Pár uvozovek sem, pár uvozovek tam. Jedno právnické zavlnění obočí nad „přepjatým“ pojmem, jeden výrok soudu, který se vás osobně netýká. To se ale hluboce a spanilomyslně mýlíte.
Chcete pro své děti svět, ve kterém se souhlas ženy uznává do chvíle, než začne komplikovat medicínský plán? Svět, kde je možné násilím vyoperovat z ženy plod i bez jejího souhlasu? Svět, ve kterém Ústavní soud – opakovaně slepý k porodnickému násilí- vynese rozsudek posouvající nás do texaské dystopie, kde se už císařské řezy proti vůli žen dějí? Svět, kde je porodnické násilí přijatelné maximálně jako podezřelý termín v uvozovkách, a ne jako strukturální, institucionální problém, který je třeba nést bez výmluv?
Pokud takový svět pro své potomstvo nechcete, je potřeba ty uvozovky rozebrat. Ne kvůli stylistice. Ale kvůli tomu, co kryjí.
Násilí na těhotných, rodících ženách a šestinedělkách není péče a ČR se s tím bude muset začít chtě-nechtě konečně vypořádávat – nejen před Výborem OSN, ale sama před sebou.
Zdroje:
Odkazy na zdroje přímo v článku.